Autor je historik a v knize se nesoustředí na ekonomické vady eura jako v jiné “krizové literatuře”, ale na historické kořeny, které vedly k měnové unii. Tímto způsobem se mu daří vysvětlit celý zmatek kolem krize eura a dosavadních pokusů o záchranu z jiného, pronikavějšího pohledu.

Každý, kdo chápe, jak rozdílné byly záměry zúčastněných evropských zemí, pokud jde o vytvoření měnové unie, chápe také fatální konflikt cílů, který nám dnes v krizi způsobuje problémy. Každá země využívá společnou měnu jako prostředek k dosažení svých vlastních cílů. Tak tomu bylo již tehdy, kdy euro bylo pouhou myšlenkou, která by se jednou mohla uskutečnit, a je tomu tak i dnes, v éře záchranných programů a zadlužování.

Všechny národy Evropy mají svou vlastní mentalitu, a tudíž i velmi odlišný pohled na svět a jeho problémy. V Itálii lidé preferují jiná řešení než ve Finsku. Pokud si každý hospodaří sám za sebe, není to problém, ale s eurem jsou nyní všichni nuceni jít stejnou cestou. V důsledku toho má každý pocit, že je tlačen špatným směrem.

Místo aby euro působilo jako motor rychlejšího sjednocování, ukazuje se, že rozděluje a je semeništěm vnitroevropských sporů. Autor nevidí řešení v reflexivním “více Evropy”, ale v důraznějším zohlednění toho, co náš kontinent skutečně tvoří: rozmanitost, vlastenectví a demokracie!