Kniha reportéra stanice CBS a nositele sedmi prestižních ocenění EMMY odhaluje, jak média zkreslují zprávy. Téměř třicet let pracoval Bernard Goldberg pro televizní stanici CBS. Za tu dobu nasbíral dost nelichotivého materiálu o některých žurnalistických praktikách.

Například čemu se movináři věnují a čemu se nevěnují a proč, kde končí jejich ochota analyzovat skutečnost, jak svůj osobní prospěch nadsazují prospěchu obecnému.

Goldberg sice píše o Americe a především o televizi, ale mnohé závěry a jedinečná odhalení v této oblasti platí obecně.

Recenze

EKONOM, Petr Korbel
Novinářům se nedá příliš věřit, tvrdí někdejší novinář. Americká média jsou podle něj liberálně zaujatá. Předpojatá je ale i kniha. Nejde o analýzu, nýbrž o jednostranný pohled. Americký autor Bernard Goldberg se nechal strhnout k hodně silným vyjádřením. Říká však nahlas to, co si někteří jeho krajané nejspíš jenom myslí.
Kdyby arogance byla trestným činem, nebylo by pro novináře dost vězeňských cel. Bezdomovci v televizních zprávách vypadají úplně jinak než skuteční bezdomovci na ulici. Ti druzí jsou zpravidla opilci či narkomani a většinou by v divácích nevzbudili kýžený soucit. Snaha po politické korektnosti vede k absurditám, což se týká zejména zobrazování černochů.

Zprávy o AIDS novináři nafoukli, a to jen proto, aby vystrašili heterosexuální populaci – kvůli nějaké nezodpovědné menšině by se na výzkum a vývoj léků nevydávalo dost peněz. Média tak dlouho nadbíhala feministkám, až se z normálních mužů stal ohrožený druh, kterému bezohledné a chamtivé ženy beztrestně ubližují. Sociální stát je sice pro někoho nezbytný, ale zároveň zničil život velkého množství lidí, kteří se na něm stali závislí – a na to novináři dostatečně neupozorňují.