Krédem moralizátora Václava Havla byl „život v pravdě“. Porovnejme to s jeho skutečným životem. Nejstručnější charakteristika podle některých „největšího Čecha“ je:

Byl to politický Švejk. Ale pojďme po pořádku…

Tato kniha je mediálním obrazem doby. Netvrdí se v ní, že popisované události se tak nepochybně staly, ale dokladuje to, jak se o nich psalo. Z téhož důvodu nejsou citované názory a vyjádření cenzurovány, jelikož autenticky dokumentují danou dobu..

• Antonín Liehm v rozhovoru se slovenským básníkem Ladislavom Novomeským vyslovil tuto tezi (Zrkadlenie č.4/2005): „Kdo jiný než právě Slováci by nám měli připomínat, jací skutečně jsme. Stále, denně, abychom nemohli ani na okamžik uvěřit tomu, že pravda je jen to, co si o sobě myslíme…“
• Tereza Spencerová (Parlamentní listy): „… všiml jste si, jak sílí Havlův kult osobnosti? Myslela jsem, že podobné zhůvěřilosti skončily kdysi se Stalinem nebo Gottwaldem, ale ukazuje se, že jsem na omylu. Neuvěřitelné…“
• Václav Havel: „Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte… Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus… Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.“

A právě tato mozaika názorů a výroků tvoří základ k pochopení doby i jejích protagonistů, jak ji předkládá autor Gustáv Murín.