Budeme-li vycházet ze skutečnosti, že posláním vědy je řešit různorodé problémy, se kterými se střetávají lidé, kulturně svébytné společnosti a vůbec lidstvo jako celek, tak velké množství problémů zděděných z minulosti, stálé vytváření nových a jejich další prohlubování, tvoří základ pro předpoklad, že historicky vzniklé společenskovědní disciplíny nejsou adekvátní životu jako takovému. A z toho vyplývá, že neadekvátními životu jako takovému musí být i požadavky vzdělávacích standardů v oblasti společenských věd jak pro základní, střední, tak i vysoké školy. Proto je dodržování vzdělávacích standardů v oblasti společenskovědních oborů pouze pokračováním politiky formování neadekvátního chápání světa u žáků ze základních škol a studentů ze středních a vysokých škol, jehož důsledkem je neustálé obnovování potenciálu pro vznik budoucích problémů, pohrom a katastrof.